Další posilou v trenérských řad se stal Tomáš Kaventa, který přišel společně se šéftrenérem Zdeňkem Grygarem a v současné době vede mladší dorost. A my jsme ho vyzpovídali v krátkém rozhovoru.
Jak zatím hodnotíš působení na Hlubině? Řekl bych, že je to zatím příliš krátké na hodnocení. S klukama i celým prostředím se zatím pomalu seznamuji, máme za sebou pár prvních utkání. Na většině z kluků jde vidět chuť do práce, a to mě naplňuje energií. Musím pochválit taky spolupráci se svým kolegou Zdeňkem Havránkem z mladšího dorostu s kterým jsme si sedli a troufám si říct, že se zatím téměř ve všem shodujeme. Také musím zmínit trenéra Zdeňka Šmatelku, který vede starší dorost. Snažím se mu pomáhat jak jen to čas dovolí a také spolupráci s ním si můžu zatím jen pochválit.
Co se ti zde nejvíce líbí? Jednoznačně musím zmínit areál, který se tady povedlo vybudovat a vize, které se plánují do budoucna. Pokud se podaří zrealizovat plány o kterých jsem slyšel, bude mít Hlubina fantastické zázemí pro výchovu fotbalových nadějí. Potom už bude záležet na nás trenérech, a samozřejmě také dětech, koho se nám zde povede vychovat.
Proč zrovna hlubinská adresa? Spolupráce se Zdeňkem Grygarem, který se zde přesunul jako šéftrenér mládeže a mě, jako již po několikáté, oslovil s nabídkou, zda bych do toho nešel s ním. A já opět souhlasil.
Jaké zkušenosti máš s trénováním?
Trénování se věnuji už něco málo přes 10 let. Začal jsem snad první rok, kdy jsem přešel do mužů, jednomu spoluhráči jsem tehdy šel vypomoct s tréninkem a už jsem u toho zůstal, to bylo v Ostravě-Jih. Potom jsem působil ve Vítkovicích, Bílovci a následně v Baníku, který mi dal do trénování jednoznačně nejvíce zkušeností a také jsem měl možnost se tím nějakou dobu i živit. Dále jsem působil ještě ve Slovanu Ostrava u mládeže a hlavně žen, kde se snažím pomáhat stále. No a teď jsem tady.
Kde všude jsi hrál fotbal a jaké máš úspěchy? S fotbalem jsem začínal v Ostravě-Jih a prošel tam postupně až do mužů, kde jsem ale nevydržel dlouho, protože přišly první problémy s kolenem a dal jsem si od fotbalu na nějakou dobu pauzu. Díky fotbalovému kempu, který pravidelně pořádáme v Jeseníku nad Odrou se naskytla možnost zahrát si i tam a velice rád na to vzpomínám. Nicméně to bylo časově náročné a tak jsem znovu přerušil. Potom jsem se objevil na Slovanu, kde hraji doteď a tam se nám dvě sezóny po sobě podařilo postoupi o soutěž výš.
Jaké máš trenérské cíle zde v klubu? Tady to bude stručné. Jednoznačně naučit kluky mít rád fotbal a těšit se na každý trénink. To je ten hlavní cíl.
Jaké cíle mají mládežnické týmy, které vedeš? Jen ty nejvyšší. Vždycky je potřeba si dávat ty nejvyšší cíle. Klukům v mladším dorostu jsem oznámil, že svou soutěž vyhrají. V prvních třech kolech to vypadalo, že asi nepochopili, co jsem tím myslel. (smích) Ale teď vážněji. Jde mi především o to, aby si fotbal užívali. Aby nechtěli trénink končit a když už skončí, aby se těšili na další. To bude ukázka toho, že svou práci s kolegy děláme dobře. Samozřejmě, že každý chce vyhrávat, prohry nebaví nikoho, ale pro mě je také důležité, jakým způsobem k vítězství dojdeme. Vzpomněl jsem si na jednu větu, kterou jsem kdysi od někoho slyšel. „Vítězství jsou pro hráče, prohry pro trenéry,“ něco na tom bude. Netroufnu si říct konečné umístění, ale když do toho kluci dají maximum, výsledky se dostaví.
Jak se ti pracuje pod šéftrenérem Zdeňkem Grygarem? Se Zdeňkem se známe už hodně dlouho a troufám si říct, že za všechno, co jsem ohledně trénování naučil, vděčím převážně jemu. Samozřejmě ne vždy se na všem shodneme, ale převážně máme na fotbal stejný náhled. Vždycky mě dokáže něčím překvapit.
Co se ti podařilo změnit? Na čem je potřeba ještě pracovat? Věřím tomu, že se nám aspoň částečně podařilo změnit chování kluků a nastavení jejich „hlav“ co se fotbalu týká a samozřejmě také chování a nějakého vystupování. Cesta bude ještě daleká, ale zvládneme to.
Comments