Byl u postupu našeho „áčka“ do kraje, v současné době působí jako asistent u trenéra Jana Woznici a sám vede velmi úspěšně B-tým. Ve svém volném čase hledá nové hráče a na Hlubině je téměř každý den. Všichni mu neřeknou jinak než Bulhy a je za ním spousta úspěšné práce v zapracování dorostenců do A-týmu. V dnešní rozhovoru bychom rádi vyzpovídali jednu z tváří současné Hlubiny, Petra Petrova.
Ahoj, jak dlouho se už věnuješ fotbalu?
Už to bude nějaký pátek (smích). Nějakých 13 let, řekl bych, začal jsem ale poměrně pozdě. K fotbalu mě přivedla moje mamka. Pamatuji si, že jsme s kamarády chodívali do parku si kopnout. A vždycky jsme sledovali, jak hráli dospělí chlapi a tak jsme to šli zkusit na jeden trénink a u fotbalu jsem už zůstal.
Všichni ti tady říkají Bulhy, z čeho ta přezdívka vznikla?
Můj otec pochází z Bulharska, kde máme rodinu, každý rok tam jezdíme, snažíme se teda, a jelikož jsem na tuto část kořenů hrdý, tak mi takhle říkají kluci.Je to tedy odvezeno od Bulhara a možná taky proto, že mám takovou balkánskou mentalitu. (úsměv)
Kde všude jsi působil?
Začínal jsem v Kunčičkách, následně jsem přestoupil právě do Unie, kde si mě vytáhl p. trenér Klíma. Bohužel se nám ale nepodařilo postoupit a tak jsem chtěl vyzkoušet vyšší třídu - 1B. v Darkovicíh. Prajzský fotbal byl úplně jiný než ten náš, tam jsem neviděl vyšší ambice, tak jsem si ještě zahrál 1A. třídu za Hrabovou, a následně jsem se už vrátil zpět na Unii, kde jsme nakonec postoupili právě z 1A. třídy do Kraje.
Máš nějaký fotbalový vzor?
Neřekl bych přímo vzor, spíše typ hráče, který se mi libí, a to Kanté, kde obdivuji jeho pracovitost, u Fabrégase jeho genialita, nebo z Česka třeba Hložek, Karabec.
Jaký je tvůj největší fotbalový úspěch? Na co nejraději vzpomínáš?
Je toho poměrně dost, ať je to postup právě do Krajské soutěže, ten ročník byl hodně náročný, jelikož nám to 2x uteklo, nakonec se postoupilo. A další určitě finále poháru na Bazalech, kde jsme sice prohráli, ale pro mě to byl neskutečný zážitek si zahrát na takovém stadionu
V současné době jsi asistentem trenéra u áčka a trénuješ béčko. V čem vidíš výhody, a co je naopak složité?
Uff… Výhody vidím určitě v komunikaci mezi těmito kategoriemi, vzhledem k tomu, že jsme s Wozim (trenér A-týmu Jan Woznica), denodenně v kontaktu, ať online nebo právě na hřišti, můžeme vše spolu konzultovat ohledně hráčů, co jdou do béčka pomoc, rozehrát se apod.
Další plus je určitě to, že se můžu učit od skvělého trenéra a aplikovat jeho myšlenky právě na B-tým a držet tak nějakou nastavenou úroveň, co v Áčku vyžadujeme, aby kluci splňovali a jaký typ fotbalu chceme hrát. Snažím se dost tréninku dělat podobně, aby to mělo smysl pak pro kluky, co by třeba mohli jít hrát do áčka, aby nebyli pak překvapeni z toho, co se tam dělá, a co požaduje Wozi.
A teď ty nevýhody, no nejraději bych byl všude jak u „áčka“, tak u „béčka“, ale bohužel někdy sem nám kryjí tréninky, tak nemohu. Pak je to určitě krytí se zápasu, zatím musím říct, že los nám přál, a kromě jednoho utkání, se nám na podzim nic nekryje.
Dají se tyto dvě role v pohodě skloubit?
Určitě dají, ale je to na úkor osobního času, když to vezmu, tak od úterý jsem na hřišti každý den, až do neděle, jediný den bez fotbalu, je pro mě pondělí jinak to je „áčko“ - „béčko“ zápasy a tak dále.
Myslím si, že to má i svou výhodu fungovat u obou mužských týmů, trenér má větší přehled v obou kategoriích, a je v kontaktu jak s hráči, tak trenérem, takže nevázne komunikace nebo podobně. Takhle vím, kdo mi přijde na zápas a nemusím se s hráčem seznamovat, třeba v den zápasu.
Vidím, ze nemakáš jen na hřišti, ale taky hledáš nové hráče. Jak si takový skauting můžeme představit?
Tak je to hlavně o komunikaci s Wozim, standartně vyhodnotíme kádr, v jakém je stavu, kde nás tlačí bota, případně kde by mohl nastat nějaký problém (např. konec kariéry, pracovní povinnosti, přestupy a jiné).
Následně se zaměřujeme právě na typ hráče, který by nám vyhovoval, uděláme nějaký průzkum trhu, kde komu jak se daří, nebo z vyšší soutěží, kdo by mohl mít eventuálně zájem, případně pak nějaký mládežníky, co končí v dorostu, nebo už hrají sezónu dospělý fotbal, a víme, že v mládeži byli šikovní a mohli být potenciálně pro nás posilou.
No a pokud čas dovolí, tak se jedu na toho hráče podívat, případně Wozi, jak hraje v zápase a jeho chovaní vůbec v utkání. Pokud vše sedí a máme o hráče zájem, určitě je pro nás důležitý ještě fakt jako osobnost, mentalita, jaký je po lidské stránce a další podobné.
Následně je to pak o finální dohodě se samotným hráče, za jakých podmínek k nám přestoupí, a bude nastupovat apd.
Z jakého příchodu máš zatím největší radost?
Já mám radost vždycky z každého přestupu k nám, daří se nám přivádět super kluky, hlavně do kabiny i po lidské stránce, takže je to další člen do naší party. A hlavně u nás kluci fotbalově vždycky jdou nahoru a mohou naplnit svůj potenciál, takže jsem rád když přijde někdo nový, a za nějaký čas je z něho ještě lepší hráč.
Ještě se ale vrátím k otázce, že asi největší radost mám z Tomkáče (Jan Tomek). Pamatuji si, jak jsme se domlouvali o přestup ze Staré Bělé, byl to dorostenec, co končil ročník, takový nevýrazný, nic moc, a dneska je z něho plnohodnotný člen A-týmu. Z toho mám velkou radost.
Kdy došlo k tomu, ze se z hráče stal trenér/manažer? Co Tě na takové pozici nejvíce láká?
No, jak to říct, trochu sem k tomu přišel jako slepý k houslím. V období, kdy se postoupilo do Kraje, jsem se vážně zranil, bylo to na dlouho a nemohl jsem aktivně sportovat. Vzhledem k situaci jsem se začal více zajímat o fungování týmu a klubu. Také nás v té době moc nebylo ohledně fungování klubu.
Je fajn vidět, jak se kluci lepší a práce má výsledky v podobě bodů, postupů, výkonů. Co se týče manažerovaní, to je trochu jiná disciplína, tam je zase fajn, že je člověk v kontaktu s lidmi z fotbalu a vše se točí kolem fotbalu, i když je to takový obchod trochu. Člověk zjistí, jak ten fotbal dělají jinde, zda lépe nebo hůře, může to porovnávat. Člověk se nikdy hlavně nenudí, je pořád v jednom kole.
Jak vnímáš změny, které se tu na Hlubině dějí?
Určitě pozitivně, jsem rád, že jsem toho všeho součástí a budu doufat že se nám podaří zajisti i nějaký úspěch, aby celý nový areál byl pokřtěn nějakou trofejí.
Líbí se mi jak, se zvedla mládež s příchodem Zdeňka Grygara, a těším se, že z toho budeme nakonec v mužích těžit, právě na odchovancích klubu.
Jaký máš tady na Hlubině ještě sen?
Já myslím, že to nebude jen můj, ale že si ho skrytě přejeme všichni, mám takové dva, postoupit s „áčkem“ do Divize. A ten druhý je letos postoupit minimálně do B třídy právě s B-týmem.
Jaký je tvůj osobní a sportovní cíl?
Rád bych se fotbalu věnoval na profesionální úrovni, v ligovém či zahraničním klubu. A taky se dostat na sportovní úroveň, než jsem se zranil.
Proti komu anebo s kým bys sis rad zahrál?
Tak ještě bych si rád zahrál jednou s klukama z „áčka“.
Co bys vzkázal fanouškům?
Aby zůstali trpěliví, vím, že vstup do sezóny nebyl nejlepší, ale tým se postupně zvedá a body se počítají na konci sezóny. Určitě bych byl rád, aby dále s námi jezdili v takovém hojném počtu a bylo je slyšet jako doteď, jsou určitě skvělou podporou jak doma, tak hlavně venku. Děkujeme za jejich podporu, nejen když se daří!
Comments